﻿
&names=date,name,shortName|
*,"III. Gruppe Kampfgeschwader 51 „Edelweiss“","III./KG 51"|
1944.01.01,"I. Gruppe Schnellkampfgeschwader 10","I./SKG 10"|
1944.07.18,"III. Gruppe Kampfgeschwader 51 „Edelweiss“","III./KG 51"|
1944.10.31,"Nachtschlachtgruppe 20","NSGr. 20"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"III./KG 51 byla bombardovací Gruppe Luftwaffe původně vytvořená 1. května 1939 v Memmingenu přeznačením III./KG 255. Tvořil ji štáb a tři Staffeln – 7., 8. a 9. – původně vybavené Do 17 E.
Léto strávila výcvikem a v srpnu přešla na He 111. Invaze do Polska se neúčastnila a zůstala v záloze v jihozápadním Německu. Od listopadu 1939 do dubna 1940 provedla 18 letákových misí nad Francií, zřejmě všechny beze ztrát.
Na začátku invaze do Francie měla jednotka k dispozici i několik Ju 88, ale všechny bojové mise během tažení létala s He 111. Dne 10. května měla bombardovat francouzské letiště Dijon-Longvic, část Gruppe však omylem bombardovala Freiburg, což si vyžádalo 57 mrtvých civilistů a dalších 101 zraněných. Většina pozdějších květnových a časně červnových misí podporovala postup k Lamanšskému průlivu včetně útoků na Dunkerk.
Po dokončení přechodu na Ju 88 zahájila v červenci operace nad Anglií. Zdroj uvádí, že nad Anglií létala až do konce března 1940, kdy byla přesunuta do Rakouska k přechodu na Ju 88 A-4; toto datum je ve zdroji zjevně chronologicky problematické. Přestože byla nyní pro invazi na Balkán podřízena Luftflotte 4, tažení se nezúčastnila.
V červnu byla Gruppe v Polsku k přípravě invaze do Sovětského svazu. S výjimkou období odpočinku a doplnění pak zůstala na východní frontě více než dva roky. Její první nasazení na východě bylo krátké, od 22. června do 17. července 1941. Značná část ze 13 ztracených letounů připadla na poruchy či nehody spojené s pumovými kontejnery SD 2 používanými při útocích na letiště.
Po krátkém odpočinku a doplnění v Rakousku se v srpnu 1941 vrátila na východ a podporovala postup v prostoru Cherson–Perekop–Melitopol. 9./KG 51 a možná i další části Gruppe byly v září určeny k útokům na obrněné vlaky.
V březnu 1942 operovala na Krymu, kde útočila na jednotky Černomořské flotily a přístavy Tuapse a Novorossijsk. Od poloviny května působila na jihovýchodní Ukrajině, včetně útoků zaměřených na zastavení sovětského protiútoku jihovýchodně od Charkova, a v červenci byla přesunuta na východní Ukrajinu k operacím směrem na Stalingrad.
V prostoru Stalingradu operovala do konce září 1942, kdy byla odeslána na jih na Krym k odpočinku a obnově. V prosinci už znovu operovala nad severním Kavkazem. Do února 1943 používala 7.(Eis.)/KG 51 Ju 88 C-6 proti železničním cílům. Do června byly 8./KG 51 a 9./KG 51 přesunuty na sever do středního úseku fronty a 7.(Eis.)/KG 51 je následovala v červenci.
V červnu Gruppe podnikla nálety na tankovou továrnu v Gorkém a chemický komplex v Jaroslavli a v červenci přímo podporovala operaci Citadela, během níž uskutečnila svůj 10 000. bojový let. V následujících týdnech létala obranné mise proti sovětským předvojům a koncem srpna dostala rozkaz vrátit se do Německa k přechodu na Me 410.
Plánované přezbrojení III./KG 51 na Me 410 nebylo nikdy dokončeno a Gruppe byla 31. prosince 1943 v Illesheimu rozpuštěna. Nezbytný personál byl převeden do dalších částí KG 51 a zbytek byl přidělen k různým polním divizím Luftwaffe.
NSGr. 20 vznikla 31. října 1944 přeznačením III./KG 51, která sama byla obnovena teprve v polovině roku 1944 přeznačením I./SKG 10. Předchozí III./KG 51 byla v srpnu 1943 stažena z východní fronty do Německa a do března 1944 rozpuštěna. I./SKG 10 vznikla koncem roku 1942 a používala Fw 190. Specializovala se na dálkové noční stíhací bombardovací mise, útočila na cíle v jižní Anglii a po Dni D patřila k několika jednotkám Luftwaffe schopným pronikat do bojové oblasti v Normandii.
Po ústupu z Francie sídlila III./KG 51 od 5. září 1944 v Bonn-Hangelaru. O dva dny později byla podřízena Gefechtsverband Helbig, kterou 20. září vystřídala Gefechtsverband Hallensleben. Oblast operací jednotky se během měsíce táhla od Lutychu po Nijmegen.
Od začátku října do poloviny listopadu se hlavní těžiště operací Gruppe přesunulo do prostoru Cách.
V polovině listopadu byly všechny tři Nachtschlachtgruppen Gefechtsverband Hallensleben dočasně přesunuty do jihozápadního Německa na podporu skupiny armád G v Lotrinsku a Alsasku. Ta sváděla těžké boje s americkou 3. armádou generála Pattona, nepříznivé počasí však všem třem leteckým jednotkám zabránilo v bojových operacích. Po týdnu bez významné činnosti se Gruppen vrátily na původní základny.
NSGr. 20 obnovila operace hlavně v prostoru Cách, Jülichu a Hürtgenského lesa, dokud od začátku prosince špatné počasí nesnížilo počet bojových letů. Při podpoře Unternehmen Wacht am Rhein, protiofenzivy v Ardenách, se její hlavní operační prostor táhl od Cách k Maastrichtu a Lutychu severně od výběžku. Dne 24. prosince americké bombardéry zasáhly letiště Gruppe v Bonn-Hangelaru.
Po celý leden 1945 omezovala napjatá zásobovací situace a stále nepříznivé počasí NSGr. 20 na velmi malý počet misí. Koncem ledna se Gruppe ještě jednou krátce přesunula do jihozápadního Německa, počasí však dovolilo pouze jedinou misi.
Začátkem února se přesunula do Twente ve východním Nizozemsku. Od 12. února dostaly dodávky paliva všem třem Nachtschlachtgruppen na západní frontě nejvyšší prioritu velení Luftwaffe. O jedenáct dní později byla po přesunu do Twente NSGr. 20 podřízena 11./KG 200, dřívější 3./SG 5. Mise se tehdy soustředily na prostor Nijmegenu a Reichswaldu a dále na jih na oblast Dürenu.
Dne 7. března 1945 obsadila americká armáda neporušený Ludendorffův most u Remagenu a vytvořila předmostí na pravém břehu Rýna. Smíšený oddíl NSGr. 20 a 11./KG 200 byl dočasně nasazen z letiště Rhein-Main u Frankfurtu a několikrát bez úspěchu útočil na most těžkými pumami SC 1000.
Dne 24. března, den po zahájení spojenecké operace Plunder, zasáhly Twente americké bombardéry a donutily NSGr. 20 přesunout se do severozápadního Německa. Současně byla 11./KG 200 znovu oddělena a přesunuta do severního Německa. Po opětovném začlenění do III./KG 200, dřívější I./SG 5, se Staffel nakonec 6. května v Eggebeku vzdala britským vojskům.
Samotná NSGr. 20 operovala z různých základen v severozápadním a poté severním Německu až do 4. května. Mise během posledního měsíce války zahrnovaly několik útoků na sovětské síly blížící se k Berlínu. Dne 6. května 1945 se Nachtschlachtgruppe 20 ve Schleswigu vzdala britským silám."|
